Již od skončení Golgotha Cupu a závěrečného zhodnocení sezony v Aventinu jsme všichni zainteresovaní netrpělivě očekávali informace od organizátora Biglese ohledně toho, v jakém formátu se v roce 2012 bude Doomtrooper v Praze hrát. No a je třeba Biglesovi přičíst ke cti, že nás dlouho čekat nenechal. Letošní (tedy alespoň to oficiální) zápolení v Doomtrooperu se ponese v duchu renesančním (tedy návrat ke kořenům, k prvopočátku, ad fontes – jak se komu líbí), neboť si bere za vzor světlé včerejšky této hry v podobě Top Doomu. Pražská Tour 2012 (toť oficiální název) se bude skládat ze série turnajů, které budou odehrány během roku s přibližně dvouměsíčními intervaly. Formát těchto turnajů je nanejvýš zajímavý (především díky Zackově invenci). Začneme turnajem s kartami pouze ze základní sady, v druhém turnaji budou moci být použity karty ze základní sady a Inkvizice a tak dále. A jelikož se podařilo sehnat karty (díky patří tentokrát Kyrysovi), tak jako úvod celé Tour proběhl dne 14.1. sealdeck/boosterdraft.
Po téměř dvouměsíční přestávce jsme se tedy opět sešli v herně Outpost na Smíchově, bojovně naladěni a tentokrát bez omluvenek na poslední chvíli v počtu 14 hráčů. Bojovná nálada některé z hráčů přešla již po vstupu do herny, ve které se zřejmě nevětralo od našeho posledního turnaje. Ale ani tento útok na naše smysly nás od hraní neodradil. A tak jsme se bez váhání vrhli do jedné z nejdůležitějších činností, která měla zároveň zásadní vliv na výsledky následujících her (jak později uvidíme ne nutně u všech hráčů) – rozbalování karet. Každý z hráčů dostal (samozřejmě výměnou za startovné) jeden balíček základní sady a 4 boostery inkvizice, přičemž tyto boostery byly poté předmětem draftu. Rozbalování základních balíčků provázely emoce, které se pohybovaly v rozmezí od “úplného zoufalství“ (např. Kyrys) přes “tichou spokojenost“ (např. já – Arciinkvizitor Nikodemus a Dar osudu potěší vždy, a třeba Selhání nebo Ukrytý ve stínu jsou pro tento formát velice užitečné karty) až po “neskrývanou spokojenost“ (např. eMH a jeho Kardinál Dominik). Po následných škatulatech již byl na řadě můj oblíbený draft. Postup byl následující: v jeden okamžik všichni rozbalí jeden z nafasovaných boosterů Inkvizice, vyberou z něj jednu kartu a pošlou zbylé karty sousedovi po pravé ruce. Ten si z tohoto boosteru vybere taktéž jen jednu kartu a pošle zbytek dále. Časový limit na výběr karty byl stanoven na 30 vteřin, což spolu s faktem, že karty byly auf deutsch, občas působilo problémy při identifikaci některých karet. Já jsem tak trochu spoléhal na své dávno zapomenuté znalosti němčiny, ale stejně jsem pak karty rozpoznával především podle obrázků. Jelikož si každý hráč mohl z každého boosteru ponechat jen jednu kartu (což dle mého názoru výborně eliminuje občasné enormní rozdíly mezi jednotlivými boostery), docházelo občas k zajímavým situacím (například mě přišel Světlonoš – v kombinaci s Nikodemem velice příjemné překvapení :) – poté, co z daného boosteru byly odebrány už tři!!! karty). Obecně pak v Inkvizici byly velice silné karty, takže v podstatě všichni (alespoň pokud je mi známo) si do turnaje chystali nějaké to silné kombo. Z toho, co jsem odkoukal z jednotlivých her (a také z toho, co na mě kdo použil), mohu jmenovat například Golema temnoty a Vince Diamonda s Atentátnickým brněním (Roman), Kurátora s Koordinátorem boje (eMH a Herbertwest), Kardinála Duranda (Tulipán), Seana Gallaghera s Atentátnickým brněním (Honza), Mortifikátora Crenshawa (Bigles), Androida vyhlazovače (kterým si Kyrys vynahradil slabý základní balík) a určitě spousta dalších, které jsem neviděl nebo zapomněl. Já jsem si z boosterů Inkvizice kromě zmíněného Světlonoše odnesl hromadu kouzel (což byl poměrně častý jev, a tak se likvidovalo, váhalo, bouřilo a anihilovalo o sto šest), Doktorku Dianu a především Smrtelné zranění a Ostřelovače. Se svými kartami jsem byl tedy nadmíru spokojen, i když jsem si uvědomoval, že mám balík postavený v podstatě na jednom bojovníkovi. Po krátkém doladění balíků jsme se tedy pustili do hraní.
Skupiny byly rozděleny už před začátkem turnaje, jmenovitě ve skupině A jsme se sešli já, Zack, Bigles, Padlar, Roman, Arim a Jerrychard, ve skupině B spolu sváděli souboje eMH, Herbertwest, Kyrys, Honza, Kach, Kubas a Tulipán. Mým prvním soupeřem byl Zack a hned na úvod se potvrdilo, že dobré karty neznamenají nutně vítězství (na druhou stranu Zack neměl vůbec špatné karty). Od začátku nám hra trochu zamrzla. Já jsem se bránil Tělesným strážcem a spoustou malých bojovníků, díky nimž a Rozpisu stráží jsem nashromáždil spoustu bodů osudu, ale Nikodemus nikde. Zackovy hrozby jsem eliminoval (Nekrokosu Selháním, Semaiovu kosu, Šum a Uspíšení požadavku Velkou věštbou) a Nikodemus se Světlonošem nakonec přišel. Dostal jsem se na 16 vítězných bodů a už jsem se viděl jako vítěz, ale člověk míní… Zkrátka jsem udělal hroznou chybu (no, spíš ne jen jednu), Zack mi chudáka Nikodema odpravil a zaslouženě zvítězil. Radost jsem z toho neměl, ale přece jen ještě zbývalo dost zápasů. Druhý souboj – a proti mně Bigles, vítěz Pražského poháru a finalista minulého sealdecku. Ze začátku se mi dařilo, Nikodemus se Světlonošem úřadoval a opět jsem se dostal na 16 vítězných bodů. Pak však přišla ke slovu Anihilace a s ní i konec mých nadějí na výhru. Druhý zápas, druhá porážka. To už začínalo vypadat bledě. Pak jsem se naštěstí chytil v zápase proti Arimovi. Od začátku jsme se dostali do takového zvláštního patu. Arim mi Vyvoláním bolesti bránil v útocích, ale aby na to měl dostatek bodů, musel vždy celé kolo meditovat. A tak se nic jiného nedělo, jen jsme prolízávali knihovny. Mě nakonec přišel imunní Nikodemus a Arimova Velmistra popravčího skolil. Proti Letci Trevorovi pak pomohli Ostřelovači a já jsem si připsal první výhru. V další hře s Jerrychardem mi neočekávaně hodně pomohl malý Inkvizitor s užitečným úkolem Atentát, čímž jsem se dostal do vedení a i s pomocí Likvidace se mi podařilo dotáhnout zápas do vítězného konce. Dvě výhry – a hned vypadaly moje vyhlídky veseleji. Mezitím situace ve skupině vykrystalizovala tak, že pro postup do čtvrtfinále jsem potřeboval porazit alespoň jednoho ze zbývajících dvou soupeřů. Zápas s Romanem byl od počátku velmi vyrovnaný. Věděl jsem, že Roman má v balíku již zmiňovaného Vince Diamonda s Atentátnickým brnění, proti němuž by si ani Nikodemus neškrtl, proto jsem měl velkou radost, že už na první ruce mi přišli Ostřelovači, s nimiž jsem se chystal Vince zbavit a 10-ti vítěznými body výrazně podpořit své šance na výhru. Ale jak jsem již zmiňoval, kouzel bylo ve hře skutečně požehnaně. Roman našetřil body a Zaváháním mi odlehčil ruku o sedm karet. Naštěstí už jsem měl Nikodema na stole a Světlonoše ještě v balíku. Roman se Zaváháním vyčerpal ze všech bodů osudu, a tak než našetřil na Vince, přišla mi na ruku Osudová přitažlivost, která mi celou hru de facto vyhrála. Vince jsem s ní neutralizoval a jelikož Romanovi došly karty, stačilo jen počkat na Světlonoše a odpravit Golema temnoty. A mohl jsem slavit historický postup do čtvrtfinále!!! (no popravdě, historická byla už výhra proti Jerrychardovi, protože doposud jsem na turnaji nevyhrál víc než jeden zápas…). V posledním zápase ve skupině proti Padlarovi se mi dařilo už od začátku. Pomalu jsem sbíral vítězné body a nakonec mi ani nevadila smrt Nikodema, který vzal s sebou do hrobu Zenithianského velmistra popravčího a já tím získal poslední potřebné vítězné body.
Ze skupiny A tedy postupoval z prvního místa Bigles, ze druhého Zack, z třetího já a ze čtvrtého Roman. Skupinu B ovládl eMH, jehož Kardinál Dominik a Kurátor s Koordinátorem boje (navíc v rukou tak zkušeného hráče) byl velmi těžký kalibr k poražení. Na druhém místě skončil Kach, na třetím vítěz posledního sealdecku i boosterdraftu Honza a na čtvrtém Kyrys. Do čtveřice postupující do čtvrtfinále se tak nevešel vítěz Golgotha Cupu Herbertwest ani pravidelný účastník vyřazovacích kol Kubas. Což jen potvrzuje to, co už na začátku tvrdil Herbertwest, a sice že na těchto typech turnajů může s troškou štěstí každý porazit každého a tak je to nutné taky brát a hrát hlavně pro radost.
Do čtvrtfinále jsem nastoupil proti Kachovi a od začátku jsem bohužel tahal za kratší konec. Kach hned v prvním kole zahrál Loupení a drancování a Ovlivněním mě zbavil všech bodů osudu. Díky tomu si stačil vybudovat solidní pozice, zatímco já jsem škudlil každý bod na to, abych mohl alespoň vyložit bojovníka. Snažil jsem se zvrátit situaci Světlonošem, ale ten se na stole ani trochu neohřál, a coby falzifikát se poroučel do hrobu. Poslední šancí pro mě byl Dar osudu, ale Kach byl na tuto variantu připraven a ani na druhý pokus jsem tedy se Světlonošem neuspěl. A tím skončila i moje šance na postup. V ostatních duelech porazil Bigles Kyryse, Honza Zacka a Roman doposud suverénního eMH. Semifinálové dvojice tedy vytvořili Bigles s Kachem a Honza s Romanem, o 5. až 8. místo jsem začal bojovat já s Kyrysem a Zack s eMH.
Moje hra proti Kyrysovi byla zpočátku vyrovnaná, oba jsme měli na stole spoustu malých bojovníků, avšak s tím rozdílem, že Kyrys díky Rozpisu stráží inkasoval každé kolo velkou porci bodů osudu, což se nakonec ukázalo jako rozhodující. S příchodem Androida se miska vah zhoupla směrem ke Kyrysovi, který mi pomalu vyčistil stůl. Až pak jsem dostal do hry Nikodema, který pomocí kouzel a Smrtelného zranění Androida zdolal a rázem jsem byl 2 body od vítězství. Ale jak jsem už zmínil, dostatek bodů dovolil Kyrysovi, aby Likvidací odstranil ze hry všechny mé zbývající bojovníky včetně Nikodema a jako třešničku na dortu mi Malou špionáží vyhodil z ruky mého posledního bojovníka, čímž hru definitivně vyhrál. Já jsem tedy putoval do souboje o 7. místo (proti eMH, kterého Zack porazil díky Přeškolení), který však ani nestojí za řeč. Dominik a na konec i Kurátor znamenali můj velice rychlý konec, jemuž jsem nedokázal ani v nejmenším vzdorovat. Zack poté porazil Kyryse a obsadil tak konečné 5. místo.
To skutečné drama se však odehrávalo v soubojích o finále. Semifinále mezi Romanem a Honzou (které skončilo Honzovou výhrou) jsem bohužel neviděl, zato souboj Kacha a Biglese jsem měl takříkajíc z první ruky. Bigles na nic nečekal a hned na začátku dostal do hry dva silné Černé legionáře (ještě před tímto turnajem bych neřekl, že Černý lovčí je silný bojovník, ale na sealdecku to podle mě rozhodně platilo). Kachovi nepřišly karty tak dobře jako proti mně a od začátku se spíše bránil. Pak se mu ale povedl mistrovský kousek a kouzlem přinutil oba Biglesovy bojovníky k vzájemnému souboji. Jelikož oba automaticky zabíjeli, měl Bigles rázem čistý stůl. Chvíli jsem myslel, že tím Kach získá rozhodující výhodu a vyhraje, ale Bigles ukázal své schopnosti a i přes tuto nepříjemnost dokázal Kacha porazit. Postoupil tak do finále, které tím pádem mělo stejné obsazení jako při minulém sealdecku (nehledě na to, že oba borci se utkali i v semifinále předchozího boosterdraftu). Něco mi říká, že už to vážně asi nebude náhoda… Samotné finále po opatrnějším začátku nabralo rychlý spád. Dvě Zaváhání a jedna Bouře chaosu a Bigles přišel o neuvěřitelných 21 karet z ruky (tedy asi tak polovinu celého balíku). Při pohledu na stůl, kde se mezitím objevil Honzův Sean Gallagher s Atentátnickým brnění, bylo jasné, že na toto se jen těžko hledá odpověď, a Bigles ji celkem pochopitelně nenašel. Vítězem celého turnaje se tedy stal Honza.
Co říci závěrem? Abych se vyhnul otřepanému “díky všem, bylo to super, skvěle jsme si zahráli, už se těším na další turnaj“ (což ale bezpochyby platí), popřeji jen všem zúčastněným hodně štěstí a pevné nervy do budoucích lítých bojů v rámci Pražské Tour 2012.
Martin