Je nádherná jarní neděle a já se chystám na turnaj, který tentokrát bude ve znamení hesla "zpět ke kořenům". Dnes se hraje jen se základní sadou a po omezení některých karet mi přijde hratelná jen Černá legie a balík ve stylu "když to nejde silu, jde to větší silou s kosou".
Cestou se ještě stavím v kopycentru, kde mi paní za pultem s úsměvem natiskne arch plný pretoriánských stopařů i s příslušenstvím a již vyrážím směr Nusle, kam se nově přesunula naše oblíbená herna Outpost. Před hernou již postává pár soupeřů, výjimečně dorážím mezi prvními a ne jako poslední - po chvíli se doboucháme a v nových prostorách Outpostu začínám s přípravou mého tajného balíčku, který mi přes záda každý příchozí hned okukuje (nebo že by zbytečná paranoia?). Abych neměl handicap, nenápadně se také vyptávám, kdo co bude hrát a již před turnajem mám celkem jasno - dnes to bude hlavně o černé legii. Jediný odvážlivec Martin vytáhl na stůl prapodivnou partičku těch "hodných".
Mým prvním soupeřem je ostřílený matador Zack - hned v úvodu mu však smáznu úsměv z tváře kartou Odsouzen k záhubě, což mi dává čas k tomu vysadit do kohorty první partičku stopařů a jahodového cairatha. Po chvíli se však objevuje Alakhai a v kombinaci s mocným štítem se z něj stává velmi složité sousto. Naštěstí se mi povede otočit karetní kombinace bez jediné chyby (i když s velkým zkoušením Zackovi trpělivosti) a překážky k vítězství se zbavuji pomocí několikerého protočení karty Zbabělost.
Dalším na řadě je Honza - šampion z minulého turnaje. Opět mi vcelku dobře přišly na ruku karty na sabotování soupeřova bodového konta a díky tomu vcelku bez problémů vítězím aniž bych detailněji poznal záludnosti Honzova balíku.
První část turnaje končí a než se odehrají hry na pravé straně pavouka, jdeme s Kachem obhlédnou okolí herny a sesbírat tajné krabičky rozmístěné v krajině. Po návratu zjišťuji, ze jediný důmtruperský balík na turnaji je ze hry venku - teď už to tedy bude jen o Černé legii a jejích poskocích. Ve vzduchu je cítit černá symetrie, zřejmě nějaký mocný Demnogonisův dar, protože mi to obrací žaludek naruby.
Do semifinále nastupuji proti Padlarovi - dle toho, co jsem vypozoroval hraje taktiku velice podobnou té mojí - snaží se nalákat soupeře do léčky, případně ho překvapit výpadem a k tomu dle potřeby měnit bitevní taktiku v průběhu boje. Mně naštěstí karty chodí lépe, především díky protlačenému zjevnému předurčení, což mě od začátku směřuje k vítězství, v radosti mi však brání bodavá bolest v žaludku (že by majonéza z místní bagety?) a fakt, že jsem na konci knihovny a stále mi chybí několik vítězných bodíků. Pod tlakem situace chci jednu chvíli dokonce vzdát hru, ale nakonec zůstávám a pomocí čtyřech prétoriánů v mé kohortě dotahuji hru do vítězného konce.
A přichází vrchol turnaje - finále proti Biglesovi. Do hry nastupuji s vědomím, že se nesmím pozvracet na stůl, protože mám některé karty vytištěné na inkoustové tiskárně a nebyly by pak čitelné. Čekám na záludnosti, kterých mívá Bigles zpravidla plný rukáv, ale překvapení se nedostavuje. Prétoriáni vyzbrojení kosami a kybernetickými sítnicemi kosí jednu fůrii za druhou, ani Alakhai dlouho neodolá. Mé první turnajové vítězství je v kapse!
Turnaj se v mých očích vydařil - myslím, že tímto formátem, jsme se konečně dostali těžiště hry tam, kde jsme to chtěli mít, tedy do soubojů, nicméně na druhou stranu zbylo tak málo potenciálních výherních kombinací, že zúčastněné balíčky byly poněkud monotónní. Každopádně děkuji Biglesovi za organizaci turnaje a omlouvám se, pokud si z něj někdo odnesl stejnou střevní chřipku jako já .
Roman