Stejně jako na poslední podzimní herní sraz, jsem i na Golgotha cup dorazil jemně společensky unaven. Až do půlnoci jsem totiž bumbal Honzu Bechera, ale naštěstí jsem si vše potřebné na turnaj nachystal den dopředu a tak jsem v sobotu ráno jen vstal, vyčistil si zuby, oblíkl se, sebral kabelu s DT věcmi a vyrazil na tramvajku. V socce jsem hned potkal Bigheada, takže jsem se aspoň po cestě nebál. Bylo to takové osudové setkání, protože v následujících hodinách mě měl Bighead nejprve z turnaje vyřadit a vzápětí mě zajistil konečné vítězství v Pražském poháru 2011 tím, že vyřadil i eMH. Nu, ale to bych předbíhal.
Před Outpostem už čekala delegace z Liberce i staří ostřílení hráči včetně s Herbertwestem, kterého jsem tipoval na vítěze turnaje. Po vpuštění do herny jsme zabrali celou hlavní místnost a byli jsme tam až do zavíračky. Bohužel byla celá herna vyjedená a tak jsem byl celý den o hladu neb jsem neměl celou dobu čas si odskočit ani do nějakého krámu v okolí.
Na turnaj se nás sešlo celkem 14. Až na místě jsem se totiž dozvěděl, že Luc nedorazí. Neměl jsem sebou herní koeficienty, podle kterých se rozdělili úvodní dvojice a tak jsem na absenci Luca musel reagovat tím, že jeho soupeř v prvním kole bude odpočívat a postoupí automaticky do druhého kola. Tímto šťastlivcem byl Bighead.
Můj cíl pro turnaj byl jasný, udržet si první místo v celoroční soutěži Pražského poháru. K tomu jsem potřeboval, buď se dostat až do semifinále a nebo by mi stačilo, aby eMH turnaj nevyhrál. Nikdo jiný už mě ohrozit nemohl. Počítal jsem, že eMH bude hrát svoje obětní beránky, se kterými slavil úspěchy na podzim a obával jsem se, že by ho takový balík klidně mohl přivést až do finále. Turnaj, ale nakonec ovládli zatemňovací balíky se strašnými znameními. Tak trochu se to čekalo, ale netušil jsem, že to bude až tak markantní. Osobně jsem při sestavování balíku taky uvažoval o této kombinaci. Koukal jsem i na balík Jardy Čejky, ale nakonec jsem se rozhodl tuto variantu nehrát a raději jsem si postavil balík Bratrstva, částečně i proto, že jsem s ním nikdy nehrál. Balík jsem opřel čistě na VIP osobnostech jako Durand, Dominik a spol. s hromadou umění – zdokonal se, nezranitelnost, rovnováha, zapuzení atd. Balík jsem stáhnul na krásných 60 karet a plus jednu kardinálovu pokladnici. Očekával jsem totiž, že v prvním kole budu čelit negativkám, změnám oběhu a staničářům. Nakonec jsem se trefil jen v tom posledním.
V prvním kole jsem se totiž utkal s Padlarem. Docela mě překvapil tím, že hrál útočné luterány s kombem obětních beránků. Moje taktika na turnaj byla jasná. Dostat do hry jednoho bijce a toho si dam udržet nezranitelnostmi a puděním a přitom vše kosit a případně sabotovat zdokonalen. Vzhledem k malému počtu vyložených karet, by mě tak ani neměli moc zaskočit případná strašná znamení. Na případnou imunitu vůči umění jsem měl Duranda a jeden platinový sen. No, ale teorie je jedna věc a chození karet při hře je věc druhá, jak ostatně všichni dobře víme. Při hře s Padlarem jsem měl z počátku na vrch já. Dokonce se mi podařilo sabotovat zdokonaleným Durandem. Padlarovi to evidentně na začátku moc nechodilo. V příhodný okamžik se mu však podařila zahrát amnézie na mého bratříka, což jsem nezachytil a vzápětí jsem měl prázdný stůl a Padlar začal sabotovat do prázdna. Já se snažil rychle prolízat k bojovníkům, ale měl jsem jich v balíčku jen sedm a schovávali se mi někde na dně. Padlar mezitím zakombil obětního beránka a dostal se do vedení. Naštěstí neměl žádné velké bijce, kteří by mu sabotili za víc bodů a beránka hrál taky jen na desítkového eónského soudce. Mě se konečně podařilo vyložit bojovníka a vypadalo to, že se zase konečně rozjedu, Padlarův balíček totiž neoplýval obranou proti Umění. Bohužel jsem, ale udělal hroznou hrubici v jeho kole. Zaútočil na mého zdokonaleného bijce bojovníkem s OPM. Já měl na ruce mj. nezranitelnost a vymítání zranění. Chtěl jsem si nezranitelnost nechat na horší časy a tak jsem ho nechal odpálit OPM. Vymýtil jsem se, ale zůstal jsem zraněný. Hned jsem si uvědomil, že Padlar hrál Dar osudu a může mít na ruce smrtelné zranění. Chtěl jsem si teda bijce pojistit nezranitelností, ale bylo Padlarovo kolo a on tedy měl právo vyložit si první kdykolivku. Na ruce jsem neměl žádné šumění ani puzení a Padlarovi tak smrtelné zranění vyneslo výhru. Chvíli jsem ještě přemýšlel nad jednotlivými fázemi souboje, jestli bych měl nějakou šanci něco vymyslet, ale kromě změny pravidel mě nic nenapadlo, a tak jsem Padlarovi pogratuloval a s pocitem, že jsem si hru prohrál sám, jsem se vydal do opravného pavouka proti Arimovi.
A to byla konečně panečku hra, jako vystřižená z dějepisu Doomtroopera. Moji kardinálové a rodina Crenshawů se utkala s pretoriánskými stopaři a behemoty. Zpočátku mně Arim drtil. Pretoriánská imunita vůči umění mi dělala problémy, ale pak se dostal na stůl Durand a otočil hru v můj prospěch. Světlá strana tak konečně zvítězila v našem universu, ačkoliv jsem v to už ani nevěřil.
V dalším opravném kole jsem, ale vyfasoval Bigheada a to byl konec. Celou hru jsem v podstatě jen koukal. Bigheadovi přišli hned na začátku neskutečně karty. Pořád měl na stole aspoň dva luterány, v ruce plno reflexí, na stole zjevné předurčení, strašná znamení atd. Neuhrál jsem ani bod a turnaj pro mě skončil.
Mezi hrami jsem si ještě střihnul jednu nesoutěžní hru s Honzou, který taky brzo vypadl jako já. Honza hrál renegátské odpadlíky a arkadinem, hrdlořezy apod. Podařilo se mi eliminovat jeho největší hrozby a dvakrát si otočit knihovnu. Nakonec jsem zvítězil po tuhé bitvě tím, že Honza dolízal balík a neměl už žádné bojovníky. Alespoň jsem tak zjistil, že proti bojovým balíčkům jsem měl dobrý balík, ale holt nemůžu mít furt štěstí.
V následujících hrách už jsem se zajímal pouze o eMHa. Potěšil mě Kubas, který jeho beránky poslal do oprav. V opravách pak EMH narazil na Bigheada a to byl pro něj konec. Já jsem se tak mohl začít radovat a jít se mazlit s pohárem.
Ale ještě bylo třeba dobojovat Golgotha cup. V semifinále se utkal Herbertwest s Bigheadem a Roman s Kubasem. V podstatě měli všichni čtyři velmi podobné balíky, ale Herb, Bighead a Kubas hráli především na strašná znamení. Ve hře Herba s Bigheadem rozhodla větší taktická vyspělost Herba, který se tak mohl začít připravovat na finále. Romanovo a Kubasovo semifinále se opět neobešlo bez emocí, ale to už tak nějak k hraní patří a aspoň jde vidět, že to kluci skutečně prožívají. Kubas nakonec zvítězil a vydal se do finále za Herbem.
Nadvláda zatemňovacích znamení byla skutečně v tomto formátu více než zřejmá. Oba finalisti dosud kráčeli turnajem bez porážky a jejich balíčky byly hodně podobné. Finále tak mohlo rozhodnout jak taktická vyspělost a trpělivost, tak i štěstí, které však bylo částečně eliminováno nutností uhrát 50 vítězných bodů. Na obou hráčích byla vidět únava i nervozita. Herb se z počátku snažil Kubu zastrašovat, ale nakonec se spíš oba soustředili jen na sebe a hru. Objektivně je však nutné říct, že to moc velké pokoukání na finále nebylo, pořád všechno zatemněno, žádný pořádný boj, ale holá taktická téměř pokerová hra. Už se hrálo dlouho po zavírací době, ale majitelé herny byli tak hodní, že nás finále nechali dohrát. Finále nakonec dle mého skromného názoru rozhodla Herbova trpělivost, ve které je mistr, a mohl si tak domů odnést plaketu s Nespoutanou Golgothou. A já unaven a spokojen se mohl konečně vydat domů dát si něco do žaludku.
Bigles