Na letošní poslední herní sraz v rámci Poháru 2011 jsem se vydal rovnou z práce opravdu velmi dobře psychicky i fyzicky připraven. Den předtím jsem si mocně přihnul z několika kalíšků ohnivé vody a domů se dobelhal něco po půlnoci. V práci jsem to protrpěl s kocovinou a poté vyrazil do Černého rytíře pokusit se urvat titul Podzimního mistra. Ztrácel jsem šest bodů na Romana a stačilo mi, uhrát stejně bodů jako on. Vzhledem k mé lepší bilanci vzájemných zápasů s Romanem, bych totiž v případě rovnosti našich bodů získal medaili já. Měl jsem před sebou ještě tři zápasy a Roman pouze jeden, takže naděje tu byla, ale člověk míní a herní otupělost mění.
Na posledním herním srazu jsem tak potřeboval dohrát všechny zbylé hry s hráči, kteří pravidelně navštěvovali podzimní část. To se mi nakonec podařilo, ale stejně to nakonec na podzimní titul nestačilo, protože jsem z nich vyhrál pouze jednu. První hru jsem si domluvil s Kubasem o hodinu dřív, abych stihl všechno odehrát. Na sraz jsem si donesl můj nejsilnější administrativní balík, z čehož jde vidět, že jsem nechtěl nic ponechat náhodě. Proti Kubovi se mi letos dařilo a nakonec jsem si docela v klidu došel pro vítězství v poměru 30:7. Karty mi pěkně chodily, hned na začátku jsem si vybudoval obranu a pak už jen čekal na plnění úkolů, nějaké to smrtelné zranění apod. Kuba sice vyložil hned na začátku takové kusy jako Eva Valmont nebo Bauhauský policista, ale se vším jsem si poradil a časově jsme, se taky moc nezasekli. Ve chvíli, kdy jsme dohráli, na nás už u stolu čekali další příchozí hráči.
Já vyzval Bicana a Kuba se pustil do bitvy s eMH. Vzhledem k tomu, že se Roman zatím neukázal, mohl jsem být po hře s Bicanem ve vedení podzimu, ovšem to bych musel tuto hru vyhrát. Teoretickou naději měl ještě také eMH, ale vzhledem k rozdělení sil a jeho posledním prohrám jsem se jeho ataku ze zadních pozic moc neobával. S Bicanem mi opět pěkně chodili karty. Dařilo se mi eliminovat jeho bijce, plnit si svoje úkoly a připravovat se na závěrečné doražení, ale pak jsem udělal strašlivou školáckou chybu a bylo to v háji. V klidu jsem si dolízal balík a chystal se požít závěrečné doražení, když jsem s přehledem vedl asi 17: 10. Na ruce jsem měl Dar osudu a mohl jsem si klidně vzít dvě karty ze hřbitova vykombit se k vítězství. Já blbec, ale zahrál nejdřív A jedem znova a zamíchal hřbitov do knihovny. Tím pádem jsem si nechal Dar osudu krásně v ruce vyhnít. Bican mi postupně vybil obranu a prosabotoval se až k vítězství 30:20. To, ale nebyl všem mým ostudám konec.
Poslední hru jsem hrál s Martinem S. Ještě jsem měl teoretickou nadějina podzimní titul, ale musel jsem tuto hru bezpodmínečně vyhrát. Začali jsem oba pěkně zostra. Dva soldáti na Martinově straně a já Vlna poctivosti za body z B.K.B. Hra to byla pěkná a plná zvratů, ale oba jsme měli strašné dluhy v bance. Oba jsme již nasbírali 30 vítězných bodů a čekalo se pouze na to, kdo splatí rychleji svůj dluh. Mě se podařilo odstřelit Biotrolla a za něj jsem si splatil většinu dluhu. Na stole jsem měl průmyslový komplex a stačilo jen trpělivě čekat a splácet dluh, ale já pako jsem už nechtěl čekat a tak jsem vyložil Zlé časy, které mě luxusně pokryly zbytek dluhu. Martin dlužil 29 bodů, ale nevšiml jsem si, že má ještě nějaké body osudu v banku, takže i on ve stejnou dobu jako já splatil dluh prostřednictvím mých Zlých časů. A tak nám vznikla první a poslední remíza letošního Poháru.
Vzhledem k tomu, že mezitím Roman dorazil na sraz a začal hrát s Bicanem, bylo jasné, že titul Mistr Podzim 2011 získám jen tak, že Roman svoji hru s Bicanem nedohraje. Zkusil jsem tedy na záchodě zapálit odpadkový koš, ale selhal mi zapalovač. Pak jsem zkusil uplatit obsluhu herny, aby už zavřeli, ale 38,-Kč se jim zdálo málo. Pln smutku jsem se tak musel dívat jak Roman ve své poslední hře vítězí a musel jsem mu tedy se skřípáním zubů předat mistrovskou medaili.
Bigles